Můj příběh
Cesta k tomu, čím jsem dnes nebyla jednoduchá ani přímočará. Prostě životní cesta. Za to, čím jsem dnes vděčím náhodě, vlastní píli, ale i přehodnocení vlastních hodnot a cílů.
Nebylo to tak, že bych si po maturitě řekl: "Teď chci být psychoterapeut". Pomalu jsem k tomu začal směřovat díky dalšímu vzdělávání, a především své praxi v oboru pomáhající profese.
Svou profesní dráhu jsem začal ještě při studiu na vysoké škole, jako sociální pracovník v azylovém domě. Bez relevantních pracovních zkušeností jsem se tak ocitl mezi lidmi, kteří za sebou měli těžká životní traumata, zdravotní problémy, handicapy, psychické problémy, ale i dluhy a kriminální minulost. Právě tehdy jsem si uvědomil, že odborná příprava je velice důležitá, ale nic vás nepřipraví na své povolání lépe než samotná praxe.